Časopis studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze
A je to tady! Po půl roce snažení se tedy ke stipendiím na zahraniční pobyt veřejně vyjádřil senátor, který se účastnil schvalování. Radost, kterou to ve mě probouzí, je ovšem zkalena rozčarováním ze stylu i obsahu vyjádření kolegy Borila Šopova. Emoce teď ale musí jít stranou. Je třeba vrátit se k argumentům.
Za necelé dva měsíce skončí mandát našim zástupcům v Akademickém senátu FSV a my si zvolíme nové. Nechci tvrdit, že současní senátoři a senátorky neodvedli ani trochu dobré práce, myslím si ale, že některé problémy studentstva přehlížejí. Nebál bych se mluvit o selhání, nedostatku zodpovědnosti a fatální neochotě ke komunikaci se studenty.
Taková otázka by mohla znít poněkud nepatřičně a je jisté, že obsahuje tichý sugestivní podtón. Přesto se pokusím přesvědčit čtenářky a čtenáře Sociálu o její oprávněnosti a formulovat na ni odpověď.
O diskriminaci studentů z chudších rodin novými pravidly pro přidělování účelových stipendií na zahraniční pobyt informoval už minulý Sociál. Komentář Jindřicha Fejfara s názvem „Účelová stipendia ztrácí smysl“ byl zcela explicitní a reakce na něj vcelku nepřesvědčivá, a tak se zdálo, že dojde ke změně. Jediné, co se od té doby změnilo je fakt, že tato podle mě nepřijatelná pravidla neplatí pouze nařízením rektora (26/2006), ale schválil je i akademický senát. Proto považuji za vhodné prozkoumat jejich absurditu a nespravedlivost poněkud detailněji.
Nahrávání ...