Aura Clubu 57 v podání Roberta Carritherse

Pražská galerie Fotograf (Školská 28) nabízí v těchto dnech pohled na New Yorskou rodící se uměleckou scénu přelomu 70. a 80. let. Carrithers, který se do New Yorku přestěhoval z Chicaga za uměním v roce 1979, přežíval na adrese vzdálené jen několik minut od Clubu 57. Mohl se účastnit každé akce a sledovat vývoj street-artu a umění, které vznikalo v okolí samotného klubu (East Village, Manhattan).

 

Ve chvíli, kdy se z East Village stěhovali lidé masově pryč, získalo toto místo na atraktivitě pro dealery, šlapky, pasáky nebo pro rodící se progresivní umělce, kteří mohli v těchto místech svobodněji tvořit a ušetřit za nájem. První performance se v Clubu 57 uskutečnila v roce 1979. Časem se v něm začala scházet skupina lidí, která působila jako jeden živý organismus, kdy pohyby jedné části ovlivňovaly ty ostatní. Samotné Carrithersovy fotografie jsou zajímavé zejména vizuální vyhraněností portrétovaných osob, kdy se na nás jednou culí žena v kostýmu černého chrobáka s červenými střevíčky a jen o pár kroků vedle nás svádí pohled nahého pseudoblondýna, kterému se mezi stehny proplétá dvoumetrový had. Na vedlejší fotografii můžeme narazit například na Jeana-Michela Basquiata, kterého potkal Carrithers při pochůzkách v okolí. Jeho portrét vznikl v době, kdy se jeho tvorba soustředila hlavně na kultivaci místních zdí graffiti, které signoval spolu se svým přítelem značkou SAMO© (same old shit). Všemu dodává korunu fotografie náctiletého Keitha Haringa á la „smutný panda“ v oranžové mikině, který měl v Clubu 57 svoje první výstavy.

Club 57 byl místem, kde se střetávali malíři, filmaři, fotografové, účinkující s nejrůznějšími úchylkami nebo různé formace zpěváků a kapel. Při troše štěstí jste mohli potkat partu třinácti ječících puberťaček (skupina Pulsallama), které při epickém zpěvu mlátily do lahví od piva. Jejich specifický projev je časem posunul až na místo předskokanů britských The Clash. Přes budoucí slávu některých návštěvníků tohoto podniku, byla po čtyřech letech (1983) činnost Clubu 57 ukončena.

Výstavu, kterou spolu s Carrithersem připravil Pavel Turek, je možné navštívit do 20. dubna. Stojí za to vzít si k ruce tři papíry doprovodného textu, který fotograf připravil k vybraným fotografiím. Pokud ho náhodou nikde neuvidíte, nebojte se zeptat paní galeristky, zda by vám ho nevytiskla nebo alespoň nepřeposlala mailem. Stojí za to.

Fotografie se schovávají za jednoduchostí momentek, na některých překvapí estetika neestetického, na jiných krása hnusu a někde jde „jen“ o prostě skvostné portréty. Výstava však nabízí pohled do doby a místa, které ovlivnilo dnešní umění, pop i reklamu.

223 ×




Sdílej článek


Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný (1 hlasujících, průměrné hodnocení: 5,00 z max. 5)
Loading...

Související články:

Komentáře nejsou povoleny.