Anketa: Jakými studenty byli naši učitelé?

Za dveřmi je Majáles, na kterém oslavíme své studentství. Jakými studenty byli však naši učitelé? Jak vzpomínají na svá studentská léta?

Tomáš Holub, ekonom

Byl jsem jednoznačně studijní typ. Často jsem pracoval do 1 či 2 hodiny ranní. Takže by se dalo asi použít i slovo „šprt“ 🙂 Ale jen během týdne, o víkendech byl čas i na to „paření“. Nebo na konci školního roku. Spolužáci s oblibou vyprávějí historku, kterak mě při návratu od jednoho táboráku na oslavu složených zkoušek museli velmi důrazně podpírat, abych se před svítáním vrátil na kolej. Jinak ze studentských let rád vzpomínám na fotbal hraný tenisákem v kolejním pokoji. Sousedi nás sice neměli rádi, ale bylo to fajn.

Jan Jandourek, sociolog

Já jsem studoval na dvakrát, nejdříve teologickou fakultu v letech 1984 – 1989 a tam moc nešlo pařit z podstaty věci. Vrcholem rozkoše bývalo svařené víno, které jsme si po povinné večerce vyrobili na ilegálním plotýnkovém vařiči. Poté jsem studoval sociologii na FSV UK v Praze, to bylo v letech 1993 – 2000. Paření se odehrávalo po pražských hospodách, bytech a občas na nějakém tom výjezdu mimo Prahu. Byly to krásné chvíle. Jako sociologové jsme věděli, že jde o posilování sociálního kapitálu.

Jiří Kameníček, ekonom

O sobě si člověk dělá spíše lepší představu, než jak jej vnímají druzí. Proto pouze krátká vzpomínka. Ve druhém ročníku své první vysoké školy jsem zjistil, že mne přednášky zajímají stále méně. Mnohem více mne namísto matematických disciplín zajímaly knihy filosofické. Čtvrtý ročník jsem dokončil jen na přání rodičů. Studoval jsem tak, abych absolvoval, ztratil jsem ambici odcházet ze zkoušek s nejlepšími známkami. Všechen volný čas jsem věnoval studiu filosofických pramenů a literatury. Od roku 1965 rychle přibývalo příležitostí půjčit si knihy vydané za první republiky (např. Hovory s TGM od Karla Čapka atp.) Diplomovou práci jsem obhájil za jedna, státní zkoušky absolvoval na první pokus, avšak pouze za 3. Těžko říci, o čem to svědčí.Na druhé vysoké škole jsem studiu věnoval maximum, dokud mne maximálně bavilo. Po roce 1970 jsem se pouze snažil studium dokončit. Na humanitních fakultách nastaly obzvláště obtížné časy.

Lubomír Brokl, sociolog

Byl jsem přemýšlivý. Nerad jsem se šprtal. Bývalo jedenáct i více zkoušek za rok. Některým kantorům jsme utíkali po jedněch schodech dolů, když šli druhými schody učit nahoru – dobrodružné a zábavné. O trezorovou Masarykovu Otázku sociální jsem s univerzitní knihovnou bojoval od prvního ročníku Filosofické fakulty (1956). Trvalo to tři roky a pak mi půjčili jeho Sebevraždu v kůži vázanou, také trezorovou. (Nerozumíme-li si nyní, je to na jednu stranu moc dobře.) Kantoři i děkan prof. Mirko Očadlík byli osobně velmi stateční a nikdo je neudal. Za Majálesu roku 57 jsme šli po fakultě na vojnu. Na dva roky. Protože byla Berlínská a Kubánská krize, tak na dva roky a dva měsíce – u zbraní, ne v kanceláři. Ten trest jsme pochopili, až když nám za Kubánské krize řekli u těch raket, že máme čtvrt hodiny života, když to začne, protože jsme v pořadí první. Možná mi vůbec nerozumíte, je to dávno (1961-1963) a je to fajn, že mi nerozumíte.

Pařili jsme dost, ale neradi jsme byli opilí. A mlátili jsme v Riegrových sadech zahraniční studenty, protože korumpovali české holky tuzexama (říká vám to něco?). Prý to byl rasismus. Nebyl, ta korupce to byla! A dělali jsme na fakultě výstavu zakázaných malířů s prvorepublikovým prof. Pečírkou (dějiny umění na Umprum) – malíři Medek, Fara, Fremud a Koblasa (dnes považován spíš za sochaře – viz kostel v obci Křtiny na Moravě, a dnes i světové galerie. Ohromná návštěvnost a ohromnej průser na OV KSČ. Bylo toho moc a svět byl kupodivu „před zrcadlem“ bezprostřednější, průhlednější. Všichni jsme hledali formulaci systémových otázek a odpovědí. Co to zrcadlo odráží? Co je za tím zrcadlem? (Znáte Alenku a to zrcadlo?) A na to jsme hodně, opravdu hodně četli z meziknihovní zahraniční výpůjční služby západní knihy. Fakulta ještě byla více ALMA MATER, než dnešní školičky… No a pak rovnou byla léta šedesátá a další malér. Byla to má léta nejlepší.

Michaela Erbenová, ekonomka

Byla jsem asi spíš vzorňačka, ale asi to bylo dáno – kromě mého naturelu – taky tím, že příležitostí pařit bylo v době mých studií o dost míň než je teď, neb jsem studovala v Moskvě v době právě zahájené Gorbačovovy prohibice. A jak vzpomínám na svá studentská léta? Postupem času s čím dál větší lítostí, že už jsou nenávratně pryč.

Anna Voňavková (IMS)

263 ×




Sdílej článek


Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný (zatím žádné hodnocení)
Loading...

Související články:

Komentáře nejsou povoleny.